.....Ta tvoje záplava zlatavých vlasů, jak podzim, brázdí dnes moje ulice. Vzpomínky na Tvoje světlo plní můj papír hromadou slov. Na sníh na Tvých vlasech, na ty dvě barvy, co se ti proháni v očích.. Dokážu si velmi jasně vybavit Tvůj smích, co ve mě vždycky rozbil všechny pochybnosti. Jak dobře nám bylo, když se Ti to podařilo. Vracím se do našich večerů, schovaný ve Tvých pocitech jak v pavučině. A vracím se do tmy, kde držení Tve ruky bylo to jediné, čeho jsem se odvážil zachytit. Učení milovat, učení života, smyslu, duše.....Ale přiznat si důsledky týhle doby, kdy nemáme spolu už být?... Moje Cesta se mění.. Ale takhle to nemělo být, proč hodiny snění o nás dvou nic nemění... Našel jsem sebe u Tebe. Ale kam s tím teď mám jít...? Má rozhodnutí oslabují ve mně všechno, cos mě učila. Říkalas, že spolu budeme v myšlenkách, že jen tak zůstanou ty barvy kolem nás. Jenže oni slábnou a já nechci hledat někoho jakos byla TY....Moje slova nic neznamenají, smysl se stal rozmazaným bodem....Jsi pryč. Jsem sam.....
Smějes se?....Změn jmeno a tenhle príběh bude o TOBE!....
.....Most přes navždy - R. Bach
Žádné komentáře:
Okomentovat